Co to vlastně Avatar je, jak vznikal, taky trochu o Jamesovi a dost vět k soundtracku od geniálního Hornera. Vítejte.

Avatar: Phenomenon

Nejprve fakta, která mluví sama za sebe—natočit film stálo americkou produkci 5,500,000,000 korun českých (zhruba 300,000,000 zelených amerických dolarů), kde reklama spolkla 1/3 celé částky. Záměrně píši všechny cifry kvůli Vaší představě o dinosauří velikosti těchto čísel (klasický integer už na ně nestačí). Po zhuba 14 dnech ve světě si Avatar vybojoval 467,9 milionů dolarů, z USA a Kanady přisypte dalších 212,3 milionů (film si na sebe vydělal už skoro dvakrát). Obrovský hype před uvedením filmu do kin (společně s cca 15 minutovou předpremiérou přímo z filmu na konci léta 2009) se ale vyplatil, ohlasy jsou nabité kladným nábojem. Film trhá rekordy a dostává hvězdná hodnocení. Následuje něco jako zážitky z velké premiéry psané formou mých výlevů (snažim se o recenzi, snad tomu brzo přijdu na kloub). Předem zdůrazňuji že modře psaný text je spoilerem, proto pro lidi co ještě neměli tu čest vidět Avatara—na modrou bacha.

Naytiri, kterou potleskuhodně zahrála Zoe Saldana

Půlnoční premiéra

Cinestar v obchodním centru Nisa, Liberec, 17. prosinec 11,40 pm, dvacet minut před českou premiérou Avatara. Při hledání úlevy v podobě toalety nás velice milý muž vyhání ze spodního patra obrovského nákupního střediska, že je to tam celé zavřené a že tam nemá nikdo co dělat. V kině nás nemile překvapuje poplatek za 3D, kterého jsme si nikde při objednávání lístků nevšimli (dalších 15 k celkovým 144 po ISIC slevě) a jsme mírně rozhořčeni. Čas uteče jako rozbouřená řeka a my vcházíme do sálu, svírající červené brýle pro ultimátní 3D požitek a přemýšlejíc o nadcházejících minutách. První chybu jsme udělali ovšem už před 14 dny, při zamlouvání lístků, a to velkou. Poslední řada. Za normálních okolností na “obyčejnou” 2D projekci je to dobrá volba, zdaleka však ne pro 3D. Plátno je totiž zoufale malé.

Sedíme si v sympatických červených křesílkách, snažíc se nenucenou konverzací zamaskovat obrovské očekávání. Sál zhasíná, opona se rozevírá. Jsem napjatý jako struna (e), protože tohle je ono. Vzduch mění tlak a elektrizuje. Film, který fanoušci sledují už asi rok a na který se neuvěřitelně těším, protože vím jaký je James kouzelník, začíná. V sále září tma a je cítit obrovské očekávání.

Pandorské pohoří Hallelujah, "Vznášející se hory"

První tóny Hornerovi hudby signalizují zklamání kataklyzmických rozměrů. Zvuk je zlověstně slabý! Je to skoro jako by někdo v předních řadách šeptal. Pohled na vesmír, lodě a raketoplány RDA je výborný, ale který šikulka v tomhle kině zvučí? Hrůza. První scény a první setkání s naprosto mysl—bouřícím 3D rozhraním. Zírám s otevřenou pusou (čelist mi padá na podlahu/koberec) na Jakea, který se probouzí z cryo spánku a vyjíždí společně s dalšími mariňáky z onoho “lehátka”. Celým obecenstvem to zašumí, když poprvé spatří tu hloubku. Čelist sbírám až po titulkách.

Dvě a půl hodiny utekly ani nevím jak, najednou byl prostě konec a obrovské zklamání. Ano, čtete dobře, film mě na konci nepředstavitelně zklamal. Já chci žít na Pandoře! Nebo ji alespoň jednou navštívit! Na konci filmu mi totiž chyběla tlačítka “Souhlasím s podmínkami o žití na Pandoře” a “Vejít”. Kde sakra byla? Další chyba kina? Zatracený Cinestar, lidi v IMAXu je tam určitě měli.

Hologramová projekce obrovského stromu, středobodu vesnice Na'vi

Ve zkratce—mindblowing, magnificent, adorable, the absolute top of awesomeness. Naprosto nepochopitelně běloskvoucí audiovizuální orgasmus, který nekončil ani při titulkách—průletem nad krajinou Pandory, světa, který před patnácti lety stvořila jedna bravurně geniální mysl. Noční Pandorská džungle plná bio-luminoscenčních rostlin a světel je naprosto úchvatná a dechberoucí, rovněž celé Pandorské živočišstvo, ať už jde o malé pichlavé housenky, úžasné ještěrky vznášející se do vzduchu za použití velké vrtule a bezmocně se otáčející okolo ní, obrovské houby které se s malým dotykem rychle složí a scvrknou, šíleně hladové a rychlé šelmy, obdoby našich hyen, majestátní mastodonti s hrůzoubudícími rohy zatočenými do stran, letecké stvůry, jedna perla za druhou. Dýchací nozdry, zdvojené oči a končetiny, detaily, detaily, detaily.. Úžasné. Jakeův pobyt v noční džungli je nezapomenutelnost. A příchod zatím životní role Zoe Saldany tomu nasadil pomyslnou korunku. Půl třetí hodiny naprosto úžasné podívané, která je novou definicí dokonalosti. Každý obrázek v 29,97 framech za sekundu je geniální, plný hlavou motajících detailů. Ano, detaily jsou “jen” třešničkou na dortu, hlavním tahounem by měl být příběh. Ten tu po zhruba prvních dvaceti minutách tak trochu zachází do pozadí, Cameron nám zatím servíruje jeho svět po královských chodech, které se stupňují s obrovskou intenzitou tak, že nestačíte hltat jeden nápad za druhým.

Avatar "Jakesully" Worthinghton, Pilotka Rodriguez, Ripleyová-Weaver a vědec Moore

Noční příroda a naprosto geniálně propracovaný národ Na’vi jsou definovány v modrých, fialových a zelených barvách, mistrovské animace, na kterých jsou emoce uvěřitelnější než u živých herců, lodě “nebešťanů” RDA, všechno tak fantastické a přitom reálné, je hodně vidět jaký dal Cameron důraz na reálnost celé věci. Jednoduše uvěříte, že tohle je rok 2154. Detaily jako různé bezpečnostní popisy lodí, hasící přístroje, praktické věci, naprosto ochromující počítačové vybavení, od průhledných monitorů až po sběrnice typu GPAD (“grab-a-piece-to-another-device”), atmosféra s jiným tlakem Pandory a nutnost v podobě kyslíkových přetlakových masek, chodící mechové (ty prostě v reálu fungují, uvěříte), Jake a jeho videology s takovými drobnými detaily, pak celá věc kolem Na’vi a jejich zvyků (zde možnost prostudovat celý jejich jazyk, který je naprosto přirozený), nápad jedné obrovské bio-sítě, do které se můžou Na’vi pomocí portu ve vlasech připojit.. Spousta myšlenek, spousta výborných nápadů. Posledních 30 minut filmu od zničení Velkého Stromu jsem se křečovitě držel opěrátek. Wow efekt při finální šarvátce překročil další hranice použití kamery, střihu a efektů. Za hřmění Hornera jsem si naprosto vychutnával každickou pikosekundu bitvy mezi Na’vi a RDA, která byla pomyslnou třešničkou na dortu dokonalého audio-vizuálního zpracování.

Chválit by se dalo opravdu hodně a myslím že jsem toho využil už hojně. Film na mne opravdu hodně zapůsobil a myslím že je to na mých dojmech dost vidět. On ale moc slabých stránek ani nemá, působí velmi celistvě, nic nebylo necháno náhodě. Nejslabším článkem filmu je příběh. Jsem zastáncem toho názoru, že je to scénářem, který byl výborný, ale vtip je v tom, že si ho James vytvářel a napsal někdy v roce 1994, takže ještě před Pocahontas, Matrixem, Pánem Prstenů, Tancem s vlky a všemi těmi výbornými filmy, ze kterých má jakoby z každého “trochu”. Cameron musel čekat, technologie v té době ještě nebyla připravena na animace a triky takového velkofilmu. Čekal a vyplatilo se, bohužel na úkor příběhu, který má prvky mírného klišé, ale je tak šikovně zamaskovaný za tou vší nádherou, že si toho s trochou štěstí ani nevšimnete. Dialogy jsou někdy otřesné, ale scénář se drží nad vodou, někdy s odřenýma ušima, ale drží. Postavy nejsou příliš vykreslené, to ani nebylo cílem Avatara, ale mínus to je.

Co jsem opravu nepochopil jsou některé recenze nejmenovaných “redaktorů”, např. na iDnes.cz, ve kterých vytýkají např. všechny důležité myšlenky filmu. Označení jako “příliš zeleného” a “bio-friendly”, vytýkání (!) Cameronovi jeho hlavní myšlenku (vážit si života a přírody kolem sebe, nebrat si všechno co si usmyslíme, neničit přírodu) je do nebe volající. Vždyť přesně to je ta excelující a úžasná myšlenka filmu, kterou by měl chápat a dodržovat každý z nás. Je pravdou že někdy je až moc na oko (Jake vyprávějící o planetě Zemi ve spojení s Eywou, Weaverová v hádkách s hlavním bossem operace), že mi to až trochu vadilo (zvýrazňování, boldování a vrývání této myšlenky divákům do hlavy).

Určitě jsem zapomněl na tisíc věcí, které tomuhle filmu přidávají na už jinak bezvadné kvalitě. Omlouvám se za to. Jinak vřele doporučuji jít na film dvakrát, podruhé jsem si to prožil v Mladé Boleslavi, sice opět v Cinestaru, ale tentokrát s mnohem lepším zvukem i obrazem (sedadla blíže k většímu plátnu). Český dabing nepotěší, ale ani nezklame. Co potěší je dabing Ripleyové pro Sigourney Weaver, co nepotěší je zlý zlý generál a jeho zlý zlý hlas. Jakesully taky mohl dopadnout lépe.

Přeháním to, vím, ale mně se to neuvěřitelně líbilo. Rozhodně ve svaté top 3 filmů všech dob (pro mne určitě). Běžte do kina a vytáhněte rodiče, film je to i pro celou rodinu.

Avatar (2009) James Cameron, Hudba James Horner

Sam Worthinghton, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Michelle Rodriguez, Joel Moore, Giovanni Ribisi

9,7/10

You don’t dream in cryo…

James Horner. Aliens, The Last of The Mohicans, Titanik, Star Trek, Beautiful Mind, Braveheart. Některé filmy prosluly už jen hudbou, která k nim byla složena (všichni známe Braveheart, The Last of The Mohicans). James Horner ve svaté trojici s Johnem Williamsem a Harry-Gregson Williamsem se může pyšnit titulem mistra v oboru (Hans Zimmer a James Newton Howard taky, ale trojice zní líp než pětice), proto se od soundtracku k snad největšímu Blockbusteru všech dob čekalo hodně.

James Cameron a James Horner ve studiu

První dojmy po shlédnutí filmu—tyjo, nic moc. Od Hornera jsem čekal mnohem víc, tohle bylo slabý. Leona Lewis a Hornerova ‘I See You’ není špatnou kombinací, kdyby se ovšem Jamie tak okatě nesnažil vykrádat sám sebe (podobnost s Titanicem až zarážející). Hudba během filmu neurazí, ale po sluchátkovém poslechu ve tmě domova projeví svůj skrytý potenciál. ‘You Don’t Dream In Cryo’ je začínající vlajkovou lodí hudebního alba k filmu, která začíná souběžně s filmem a poprvé se v ní objevuje skladatelovo hlavní hudební téma, a to přechod mezi čtyřmi tóny, který se opakuje stále dokola na desítky variací, ve finále ale opět vykrádá sám sebe, ať je kvalitní jak chce (a to téma kvalitní je). Přes ‘Pure spirits of the forest’ a ‘The bioluminescence of the night’ se přelineme velice příjemnými skladbami alba, které jakoby jemně posluchače připravují na hřmění, které bude následovat (kombinace hlavního tématu v podání jemných smyčců s přírodními zvuky—to Horner umí a dokazuje to s mistrovskou přesností). To právě vrcholí v ‘Climbing up “Iknimaya – The Path to Heaven”‘ (ve filmovém lezení na strom při lovu leteckých drakopříšerek). Nesmím zapomenout na ‘Becoming one of “The People” Becoming one with Neytiri’, kde slyšíme první příjemný hlas a změnu v tématu hudby, která je příjemná (s použítím chóru a píšťal).

Po druhém poslechu mohu říct, že je to výborný a skvostný soundtrack. Neškodilo by mu více základních nápadů, prvků obsahuje až až. Jamesi, skvělé, ale příště se snaž ještě o trochu víc. Ale miluju ho stejně.

Avatar, Oficial Soundtrack from the Motion Picture, James Horner

“You don’t dream in cryo. ….”, Jake enters his avatar world, Pure spirits of the forest, The bioluminescence of the night, Becoming one of “The People” Becoming one with Neytiri, Climbing up “Iknimaya – The Path to Heaven”, Jake’s first flight, Scorched earth, Quaritch, The destruction of Hometree, Shutting down Grace’s lab, Gathering all the Na’vi clans for battle, War, I See You

8,6/10