Dneska je velkej den, zaprvý jsou v noci už 69. zlatý glóby, na který se nesmírně těšim (jak jste tipovali?), zadruhý začíná australian open (yeaaa), a zatřetí jsem k obědu viděl wall-ethea (o tom pozdějc). V posledních dnech se mi poštěstilo tak, že jsem mohl z otravnýho zkouškovýho vypadnout několikrát do kina, kde jsem viděl nejnovější práce Guye Ritchieho a Davida Finchera (na kterýho jsem se nezdravě těšil). Dost jiný styly, odlišný prvky a smíšený pocity. Ritchie mě ale zaujal natolik, že jsem se uvolil a šel na něj s přáteli ještě jednou (zrovna v den kdy jsem viděl Finchera, došlo tedy k nevšední situaci návštěvy dvou kin v jiných městech, s odlišnými pocity po skončení dvou různých filmů ve stejný den)

Game of Shadows

Po slušném komerčním úspěchu prvního dílu s duem Downey+Law nemohlo dojít k ničemu jinýmu než k ještě tučnějšímu pokračování. Game of Shadows začíná využívat známějších postav slavné detektivní série a představuje detektivova ústřední nemesis— do popředí všeho zla se dostává zlý zlý bohatý doktor Moriarty, už zmiňovaný na konci prvního dílu, kterého hraje skřetoidní Jared Harris. Konec devatenáctého století je ve znamení teroristických bombingů, nových vynálezů (především zbraní) a je předzvěstí světového konfliktu industriální úrovně. Co ale doopravdy stojí v pozadí za výbuchy, útoky a zbrojení dvou velmocí? (jejich jména neřeknu, ale zmíním že mluví německy a francouzsky) Je tu další případ Sherlocka Holmese.

Už na začátek upozornim, že se na novýho Ritchieho musíte koukat jako na typickou popcornovou akční zábavu, kde příběh/scénář nehraje druhý, ale až tak devátý housle. Chcete-li si ho opravdu užít, běžte na něj rozhodně do kina (jen tam vynikne ďábelsky rychlej střih a skvělé ozvučení se slušnou tematickou hudbou) a s absolutně NO EXPECTATIONS, jako já. Chcete-li od Sherlocka chytrou logiku, geniální rozřešení otázky lidství ve stylu staré předlohy nebo scénář typu The Prestige, zůstaňte doma a dejte si u Nolana skleničku něčeho ostřejšího.

Pokud půjdete za zábavou a nebudete se neustále ptát proč, dvojice Downey+Law bude fungovat skvěle. On se Robert ani nemusí moc snažit, stejně jako třeba v Iron Manovi— všude hraje prostě sám sebe (mluví hrozně divně, důraz pokládá na poslední slova (a všichni mu to žereme), hraje tak trochu seběvědomýho parchanta kterej má vždycky něco víc než ostatní). Ritchie na tuhle divnou chemii zkombinovanou s doktorem Watsonem/Lawem dost sází a do jistý míry to i funguje. Naštěstí pro Ritchieho (kterej mi přijde jinak dost divnej, už do toho nedává ten elán co měl kolem Snatch) to tyhle dva táhnou docela dobře. Kino řve smíchy, když vidí Watsona tančit divoký kreace v cikánskym táboře u Paříže, stejně při pohledu na ženskej převlek Sherlocka ve vlaku do Brightonu a při dalších a dalších rádoby vtipnejch věcech. Co se ale Guyovi naopak povedlo, a důvod proč jsem dal 4*, je akce, akční střih, dynamika, moderní, rychlá filmařina. Ať už je to ten úvodní podnik v Londýně (neloučení se s Watsonovou nesvobodou), kde Downey chrání cikánskou věštkyni Noomi Rapace (která je mimochodem dost ucházející, hodně mě zajímá jak zvládne v létě Promethea), nebo již zmíněná cesta vlakem z Londýna do Brightonu (pár světlých momentů). Akce je skvěle nasnímaná, Sherlockovo uvažování je konečně docela zajímavé a všechno to příjemně plyne do momentu, kdy se hrdinové dostanou do tý random továrny v Německu (Downey na oslíkovi? Až na ten jeden pánoprstenovský záběr zoufalá slabota), kde se mění dost věcí. Akce v továrně ujde, Moriarty se Sherlockem je hodně špatná scéna, ale nejzajímavější je to, co následuje.

Celá sebranka totiž prchá z továrny lesem někam k vlaku, který je má odvézt pryč (mission completed). Tahle scéna probíhá za neustálý střelby německých pronásledovatelů. Do toho tam bouchaj granáty z minometů, obrazovku trhají létající projektily z těžkých zbraní a hrdiny neustále zasypává létající rozvířená hlína— vše naprosto kulervoucně nasnímáno s účelným použitím slow-mo v momentech, kdy jsem nevěřícně otevíral tlamu. Scéna v lese se prostě povedla, byla neskutečně akční, sem tam i vtipná (nabíjení Jeníčka), rychlá a teče z ní velký množství zábavy. Navíc v ní Ritchie použil nějaký divný kamery (odmítám názor, že je to digitál), který nějak připevnil k hercům z boku (pravděpodobně), a vypadá to naprosto božsky. Kdyby jste někdo věděl, jak to udělal, feel free writin.

geniální scéna v lese!

Kříšení a hodně rychle odbytý finále s otevřenym koncem skončí dřív než by řekli švec (Vy máte ale v hlavě pořád ještě tu scénu z lesa). Sherlock Holmes Game of Shadows je i přes jistou osudovost a pointu svého závěru typickej příklad moderního popcorn-blockbusteru. Nebyl na to šíleně velkej budget, je v tom charismatický herecký duo, rádoby vtipný momenty a spousta akce, celkem zajímavý lokality (summit ve Švýcarsku byl skvělej) a obecně dobrá zábava, který leccos odpustíte (hlavně když nekoukáte na scénář). Je to trochu smutný, na druhou stranu ale— co jinýho konzumní společnosti servírovat. Pak se ale člověk dívá na Children of Men a nad některými filmy fakt pláče.

Cinema2011, Cinema 2012

Je leden a venku je spousta kvalitních fláků. Vůbec jsem si neuvědomil, jak to bylo loni relativně filmově bohatý. Prosincová cinema2011 od Van Dijkhuizena (skutečnej střihařskej talent) to ostatně dokazuje (i když v tak mindblowing sestřihu by vypadal každej rok bohatě). To video je hodně kvalitní z více ohledů, a vůbec— kde jinde uvidíte Snapea za zvuku Spanish Sahary? Vidět minimálně třikrát.

Letošek ovšem, to je jiná. Letos prosedím v kině, u laptopu a psaním recenzí filmů, shortů a dokumentů. Je toho tak neskutečnej kotel až se sám sebe ptám, jak to budu stíhat. Do toho chci ještě coverovat celej kviff, takže, jak říká Balmer, 2012=movies, movies, movies! A já se tak neskutečně těšim. Avengers, Prometheus, Hobbit, Dark Knight Rises, Lincoln, Skyfall, Tinker Tailor, Gravity (Cuarón, po šesti letech mlčení!!), The Amazing Spider-Man, J Edgar a dalších tisíc věcí.

Na závěr si udělejte příjemno u trailer-overů letošního Promethea a Dark Knight Rises, tedy u The Lion King Rises a Wall-etheus. Tady jsou—